absolventka Bc. Michala Fořtová

Absolventi ŠKODA AUTO Vysoké školy - Bc. Michala Fořtová

3/21/2016
​V kombinované formě u nás bakalářský obor Podniková ekonomika a management obchodu studovala Bc. Michala Fořtová. Jak říká, ŠKODA AUTO Vysokou školu si vybrala zejména pro svůj zájem o auta. Rozhodujícím faktorem však pro ni byla možnost studia v kombinované formě a skvělé zázemí moderní školy, srovnatelné se zahraničními školami. 

 

​Na ŠKODA AUTO Vysoké škole si nejvíce cenila osobního přístupu, který na velkých školách díky velkému počtu studentů není možný, výborného zázemí školy, přístupu k moderním technologiím a vysoké úrovni školy obecně.

 

Ve volném čase se Michala věnuje sportu, především běhu, jízdě na kole či kruhovým tréninkům. Ráda také cestuje či vaří.

 

Na ŠKODA AUTO Vysoké škole jste vystudovala bakalářský obor Podniková ekonomika a management obchodu. Proč jste si vybrala právě tento obor a co Vás na něm bavilo nejvíce?

Od střední školy jsem se o sebe prakticky starala sama. Měla jsem velkou svobodu, ale také velkou zodpovědnost. Neměla jsem nikoho, kdo by mě "tlačil" dopředu, vkládal do mě nějaké ambice, chtěl ode mě nějaké studijní výsledky a i volba studovat vysokou školu byla čistě jen moje. ŠKODA AUTO Vysokou školu jsem si vybrala kvůli svému, na ženu možná trochu výstřednímu, zájmu o auta, který mě vlastně provázel už od dětství. Dostat se "pod kapotu" automobilového světa bylo lákavé a tak trochu to zavánělo splněním dětského snu.

V době, kdy jsem se hlásila ke studiu, byly v rámci bakalářského programu na výběr pouze dva obory. První 4 semestry byly pro všechny stejné, pak bylo možné zvolit mezi ekonomickým a technickým směrem. Nakonec jsem si i vzhledem ke svému tehdejšímu zaměstnání v daňové a auditorské firmě zvolila ten ekonomický. 

 

Studovala jste u nás kombinovanou formou. Jak náročné bylo skloubit Vaše pracovní a studijní povinnosti?

Původně jsem byla přijata na prezenční formu studia, ale záhy se ukázalo, že by to bylo velmi náročné jak časově, tak finančně, musela bych dojíždět každý den z Prahy. Škola mi naštěstí umožnila přejít na kombinovanou formu a nakonec jsem do školy jezdila každý druhý pátek odpoledne a celou sobotu. Páteční absence v práci jsem musela vždy nahradit, na termíny zkoušek jsem čerpala dovolenou a volné víkendy jsem věnovala samostudiu a psaní semestrálních prací. Částečně jsem pracovala už při studiu na gymnáziu, náročnost takového režimu jsem si tedy uměla představit, ale realita byla nakonec ještě náročnější.  Práce v jedné z předních daňových kanceláří představuje sama o sobě velkou zátěž. Navíc ani studium samotné nebylo snadné. Na některé předměty jsem se musela hodně doučovat.

 

Kdybyste si mohla zopakovat některý předmět, který jste u nás absolvovala. Jaký by to byl?

Celý předmět? Z každého předmětu mě něco bavilo a něco zase ne. Něco mi šlo a nad něčím jsem se trápila. Překvapilo mě, že mě bavila matematika, i když se musím přiznat, že právě na ní jsem se musela doučovat nejvíce a jen díky tandemu, který jsme utvořili s mým spolužákem, Tomášem Růžičkou, a našemu skvělému doučovateli, Marku Valáškovi, jsem ji zvládla a můj kladný vztah k matematice trvá. Taky mě bavily předměty, jejichž studium se hned promítlo do praxe mého povolání - daně a účetnictví. I tady jsem měla možnost potvrdit si, že studium na ŠKODA AUTO Vysoké škole je náročné. Příklady z účetnictví, které jsme řešili při studiu, jsem konzultovala s interní školitelkou v práci, která je pak zkusmo dávala řešit novým zaměstnancům, čerstvým absolventům daných oborů - skoro nikdo s příklady nevěděl rady.

 

Na co ze svého studia vzpomínáte nejraději? Jste v kontaktu s některými Vašimi spolužáky ze studia?

Při kombinovaném studiu asi vznikají silné vazby na spolužáky jen zřídka. Přeci jen toho času spolu netrávíte tolik, volný čas vůbec. Přesto jsem dodnes v kontaktu se svým "parťákem z doučování" a ráda vzpomínám na společné cesty z Prahy do Boleslavi a zpět. Našla jsem v něm kamaráda a také někoho, kdo se mnou sdílel tu zátěž ze spojení studia a práce. On musel v tomto vytížení navíc ještě najít čas na svou rodinu, o který se nechtěl nechat prací a studiem připravit.

Ráda také vzpomínám na paní Svobodovou a paní Šťastnou ze studijního oddělení, které byly vždy velmi ochotné a připravené pomoci.

 

Mnoho lidí se domnívá, že naši absolventi  se mohou uplatnit jen v rámci automobilového průmyslu.  Vy v  současné době pracujete v jedné z největších počítačových firem dnešní doby, ve společnosti CISCO. Jak jste se k této práci dostala a co vše máte v rámci své pozice na starost?

Myslím, že nejdůležitější je být otevřený novým možnostem a výzvám. Škola je základ, na kterém se dá stavět a bez ní by profesní cesta byla o moc složitější, některé možnosti by nepřišly vůbec. Určitě ale nemusí předefinovat profesní cestu. Záleží jen na Vás, Vašich snech a cílech.

Cisco je o technologiích, o hledání cest, jak uspět v globalizovaném prostředí. To je výzva pro mnoho firem a v menším měřítku vlastně také pro každého jednotlivce. Já pracuji v Ciscu na pozici Projektový koordinátor. Jsem zodpovědná za organizaci a přípravu různých konferencí, meetingů a ostatních eventů v rámci Evropy. Fakticky nejsem zaměstnancem Cisco ČR, ale tzv. EMEAR Partner Organization, kterou tvoří mezinárodní tým lidí.

K mým dalším povinnostem patří tvorba a edice interních webových stránek pro různé segmenty v rámci Cisca. Jde o platformu, která funguje jako sociální síť a nese název Cisco Jive a umožňuje nejen sdílení informací, ale také interakci mezi jednotlivými organizacemi.

Moje práce v Cisco je důkazem, že je třeba nejen jít si za svým, ale být také otevřený novým možnostem a výzvám. Po delší době hledání a řadě pohovorů v různých firmách mě kontakovali ze Cisca s nabídkou práce. Dalo by se říci, že jsem měla štěstí a tahle práce mi spadla do klína. Kdybych na ní ale nebyla připravená, žádná taková nabídka by nepřišla.

 


RSS