Global Village nelze popsat, Global Village se musí zažít - Tomáš Šnajdr

1/25/2016
​Pětitýdenní program přivádí z celého světa dohromady studenty, mladé profesionály a podnikatele z různých odvětví. Ti se během kurzů, panelových diskuzí, exkurzí podniků a organizací, debat, konzultačních projektů, prezentací zemí, výletů do New York City a Washington, D. C. a kulturních událostí učí dovednosti a poznávají náhledy, které jsou potřebné k tomu, aby se člověk stal úspěšným leaderem.
ŠKODA AUTO Vysoká škola spolupracuje s velkým množstvím vysokých škol a podniků v zahraničí, a tím nabízí svým studentům možnost vycestovat do různých koutů světa. Tento fakt byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl na ŠKODA AUTO Vysoké škole studovat. Mimo velkého množství partnerských škol v Evropě v rámci programu Erasmus mohou studenti studovat také v Číně, Indii a USA. Zejména do posledně jmenovaných destinací je počet volných míst velmi nízký. I proto jsem byl v prosinci 2014 velice příjemně překvapen, když jsem na nástěnce v Akademickém informačním systému ŠKODA AUTO Vysoké školy zahlédl inzerát na dvě volné pozice do programu Global Village for Future Leaders in Business and Industry, který se koná na Lehigh University ve městě Bethlehem, Pennsylvania, USA. Nabídka obsahovala plné krytí školného včetně stipendia na uhrazení části ostatních nákladů.

Možnost studovat na americké univerzitě je velice prestižní záležitostí, proto jsem okamžitě začal shromažďovat informace nejen o programu Global Village (dále jen GV), ale také o Lehigh University, zejména poté o požadavcích na výběrové řízení na ŠKODA AUTO Vysoké škole. Vzhledem k exkluzivitě nabídky bylo jasné, že zájem ze strany studentů bude obrovský a konkurence tvrdá. Také jsem měl na paměti několik let starý neúspěch při výběrovém řízení do Bentley, proto jsem veškeré podklady velice pečlivě připravil. Nedlouho po zveřejnění inzerátu jsem odeslal životopis a motivační dopis s jediným cílem – dostat jedno ze dvou nabízených míst.

První malý úspěch se dostavil koncem ledna, kdy jsem obdržel zprávu o úspěšném průchodu prvním kolem a pozvánku na závěrečný pohovor, kde se vše rozhodne. Stejnou zprávu ovšem obdrželo dalších jedenáct uchazečů. Pohovor proběhl o týden později před tříčlennou komisí složenou z vedení školy. Po absolvování přibližně patnáctiminutového interview v angličtině jsem měl dobrý pocit. Občas si člověk řekne, že mohl udělat něco lépe, něco jinak. Toto byl přesně opačný případ. A pokud bych neměl být vybrán, bez jakýchkoliv výčitek vůči vlastnímu výkonu bych pogratuloval úspěšnějším uchazečům. Během následujících dní jsem si často kontroloval emailovou schránku a s napětím očekával konečný verdikt. Ten přišel po nekonečných čtyřech dnech a vzhledem k obsahu tohoto reportu je výsledek zřejmý.

Co je vlastně Global Village? Na tuto otázku bylo těžké odpovědět před absolvováním programu a musím přiznat, že nyní, po prožití GV na vlastní kůži, je to ještě složitější. Před odjezdem jsem se dočetl, že GV je již devatenáct let organizován Iacocca Institute, který byl v roce 1988 spoluzaložen Lehigh University a jejím absolventem, bývalým prezidentem Ford Motor Company a Chrysler, Lee Iacoccou. Pětitýdenní program přivádí z celého světa dohromady studenty, mladé profesionály a podnikatele z různých odvětví. Ti se během kurzů, panelových diskuzí, exkurzí podniků a organizací, debat, konzultačních projektů, prezentací zemí, výletů do New York City a Washington, D. C. a kulturních událostí učí dovednosti a poznávají náhledy, které jsou potřebné k tomu, aby se člověk stal úspěšným leaderem. Neméně důležitým úkolem je tvorba globální sítě absolventů Global Village Alumni Network sloužící k výměně informací a spolupráce i po ukončení programu. Konečným cílem GV je tvorba „future leaders of business and industry“.

Po nastudování všech výše zmíněných detailů byla má očekávání obrovská. Z vlastní zkušenosti vím, že každý pobyt v zahraničí je velice obohacující zážitek, který umožňuje člověku poznat lidi a zakusit věci, jež by v pohodlí vlastní komfortní zóny nikdy nepoznal, respektive které by neproběhly. Již na střední škole jsem měl možnost strávit ve Spojených státech rok jako výměnný student a tato událost mi - bez přehánění - změnila život. Od GV jsem vzhledem k mnohem kratšímu průběhu neočekával tak zásadní dopad, přesto jsem byl více než zvědavý osobně si vyzkoušet americký univerzitní vzdělávací systém a mít tak unikátní možnost srovnání. Navíc jsem se těšil na poznání lidí z téměř padesáti zemí světa.

Nedlouho po mém výběru na ŠKODA AUTO Vysoké škole jsem byl kontaktován samotným realizačním týmem GV a začal marathón administrativy –doporučující dopisy, výpis odstudovaných předmětů, potvrzení o znalosti angličtiny. Dále mi byl udělen přístup do webové aplikace, kde si každý účastník vyplněním osobních údajů, profesních i osobních cílů, očekávání od GV, zdravotní dokumentace, informacích o příjezdu a mnoha dalších údajů vytvořil vlastní profil. V rámci této aplikace jsem si také mohl zvolit rozvrhové akce a tím si přizpůsobit rozvrh tak, aby vyhovoval mému zaměření a preferencím. Kurzy a přednášky byly rozděleny do čtyř skupin: Business & Industry Knowledge, Entrepreneurship, Leadership & Skill Development, Global Networking/Best Business Practices. Bylo tedy na každém, jaký mix si vytvoří. Dále nám byla dána možnost výběru exkurzí v New York City a Washington, D. C. Pět možností pro každý z celkem tří dnů strávených v těchto metropolích obsahovalo taková zvučná jména jako Thomson Reuters Corporation, AOL, New York Stock Exchange, Pentagon nebo U.S. Capitol. Přesto, že tato přípravná část před samotným programem zabrala mnoho času a postupné vyplňování trvalo až do června, rád bych ocenil organizační profesionalitu programu již v této rané fázi.

GV, ročník 2015, začal v sobotu 27. června. Do města Bethlehem jsem dorazil o dva dny dříve dohromady se spolužákem a kamarádem ze ŠKODA AUTO Vysoké školy Martinem Dolejším. Byl to příjemný pocit vrátit se zpátky do USA po tak dlouhé době a prožít další dobrodružství. Po první noci strávené v hotelu nás vyzvedl Mohamed, člen personálu GV, a zamířili jsme na nedaleký kampus Lehigh University. Ten je považován za jeden z nejhezčích v celých Spojených státech a jeho sto padesát budov se rozprostírá na kopci South Mountain na jižní straně Bethlehemu. Město samotné má také zajímavou historii. Místní ocelárna Bethlehem Steel Corporation bývala druhým největším producentem oceli v USA a během první a druhé světové války představovala největšího dodavatele pancéřového brnění pro americkou armádu. Po problémech v 90. letech přišel v roce 2001 bankrot a zavření ocelárny, což mělo a stále má negativní vliv na celé město Bethlehem a jeho obyvatele.

Po příjezdu na kampus nás Mohamed zavedl do komplexu kolejních budov, našeho nového domova na dalších pět týdnů. Již registrace napověděla, že personál GV bude velice přátelský a otevřený. Mary Frances, zodpovědná za výběr kandidátů do programu, nás přivítala se sdělením, že jsme první zahraniční účastníci, kteří dorazili. Pouze slečna z amerického státu Ohio byla rychlejší než my. Po vyřízení formalit jsem si vynesl zavazadla do pokoje. Ten mě svým vybavením ze 70. let trochu zklamal, ale řekl jsem si, že v něm stejně asi moc času nestrávím. Během zbytku dne postupně přijížděli další účastníci, se kterými jsem se seznamoval a pomáhal jim nosit zavazadla. Každý nově příchozí byl velmi dychtivý představit se a poznat ostatní. Tím se pomalu, ale jistě začala formovat naše globální vesnice. Tento den byl na dlouhou dobu dnem poměrně klidným. V sobotu odstartoval oficiální rozvrh a téměř non-stop trval až do 1. srpna.
V pondělí večer bylo na programu oficiální zahájení v budově Iacocca Hall, která je vystavěna na vrcholu South Mountain, a tím nabízí úžasný pohled nejen na město Bethlehem, ale celé okolí nazývané Lehigh Valley. Na slavnostní večeři si účastníci oblékli své národní oblečení, což vytvořilo nezapomenutelnou atmosféru. Také se jednalo o skvělou příležitost, jak poznat další účastníky programu a dokonce i některé z přednášejících. Celý večer byl ukončen tancováním, které naznačilo, že příštích pět týdnů bude nesmírná zábava.

Prvních několik dní bylo zaměřeno na poznání se navzájem nejen s ostatními účastníky, ale také s personálem. Kromě zaměstnanců Lehigh University byl organizační tým složen z osmi absolventů předešlých ročníků GV, kteří plnili role průvodců. Každému z nich bylo přiděleno cca dvanáct účastníků. S nimi průvodce diskutoval a sledoval cíle, které si sami před příjezdem zvolili, a celkově pomáhal s jakýmkoli dotazem či problémem. Kromě toho si skupiny samy organizovaly aktivity v rámci každotýdenních setkání, jako např. společné vaření, sport, společenské hry, večeře v  restauraci apod. Pro mě osobně byla tato část rozvrhu jednou z nejoblíbenějších. Důvodem byli lidé – skvělý průvodce a zajímaví jedinci z celého světa.

Od druhého týdne se najelo na „ostrý režim“. Den začal tzv. Country Presentations. V rámci nich měly přidělené páry většinou sousedících států stručně představit své země a vymyslet a prezentovat nový obchodní model, jenž by mohl být mezi oběma zeměmi aplikován. Prezentace byla časově omezena a tento limit byl striktně vyžadován. Posluchači dostali bodovací archy, ve kterých hodnotili styl a obsah prezentace. Tyto archy byly následně dostupné k nahlédnutí a tím poskytovaly velmi užitečnou zpětnou vazbu. Tento systém považuji za promyšlený a zdařilý. Česká republika byla rozdělena do dvou skupin, jedna spolupracovala s Itálií, druhá s Německem. Já osobně jsem byl součástí česko-německého týmu a tvorba nové podnikatelské příležitosti v oblasti automotive byla nejen zábavnou a kreativní činností, ale taktéž kulturně obohacujícím zážitkem. Celkově bylo sledování prezentací velice poučné, protože umožnilo dozvědět se informace o tom, jak se podniká v různých zemích přímo od místních obyvatel.

Následující půl hodina byla věnována organizačním záležitostem daného nebo příštího dne. Tato část nebyla účastníky oblíbená, protože informace, které mohly být zaslány v jednoduchém emailu, byly dlouze prezentovány. V takto nabitém rozvrhu to považuji za ztrátu času. Poté navazoval první blok skládající se většinou buď z kurzů, nebo debat. Dvě hodiny na oběd vždy velmi rychle utekly a už začínal odpolední program končící obvykle o šesté hodině. Nezřídka rozvrh pokračoval i do desáté hodiny večerní. Co se týče kurzů, ty pokrývaly problematiku jen velmi zevrubně. Pokud si tedy účastník vybral kurzy pasující na jeho profil, a tudíž už o tématu něco věděl, nedozvěděl se téměř nic nového. To byl bohužel i můj případ, ale v době, kdy jsem na tuto skutečnost přišel, nešel rozvrh již měnit. Debaty a panelové diskuze byly zajímavější, zejména vzhledem k faktu, že hosté byli z řad podnikatelů, zaměstnanců mezinárodních firem nebo jiných nepedagogických pracovníků. Tím se předešlo obvyklým univerzitním přednáškám plných teorie, na které jsem bohužel zvyklý z domova, kdy vyučující „káže obsah nějaké knihy“ a studenti sedí a tiše poslouchají bez jakékoli známky interakce. Je přirozené, že i zde se našli tací, kteří svým výkonem publikum nudili. Na ty jsem ovšem rychle zapomenul a nyní vzpomínám na několik velice úspěšných a motivujících lidí, jež svým výkonem a charisma upoutali mou pozornost na celou dobu jejich přednesu.

 

Velkou porci času předepsaného v rozvrhu, ale i toho volného (což je během GV silně nedostatkové zboží), zabral konzultační projekt. Úkolem šestičlenného týmu bylo poskytnou řešení problému zadaného reálným klientem. Já jsem byl zařazen do týmu, jehož klient byl z automotive prostředí a vyžadoval vypracovat strategii expanze na zahraniční trhy. Na tento konzultační projekt jsem se velice těšil a očekával, že bude jednou z nejpřínosnějších částí celého programu. K mému zklamání musím ohodnotit tuto součást GV jako tu nejhorší. Velice omezený čas na práci v odpoledních hodinách nebyl dostatečný pro tvorbu kvalitního projektu a zapojení některých členů týmu bylo, nejen z důvodu únavy, poměrně neefektivní. Výsledem byla demotivace a nechuť vůči celému projektu. I přes tato negativa se jednalo o činnost, ze které si mohl člověk odnést užitečné postřehy využitelné v budoucnu – a to je, myslím, jeden z hlavních důvodů, proč je projekt součástí GV.

Víkendy, na rozdíl od ostatních dnů strávených převážně v učebnách nebo sálech, nabídly velice pestrou paletu aktivit. Začalo se návštěvou zábavního parku, která fungovala jako teambuilding pro týmy pracující na projektech. Následoval nepovinný výlet do Philadelphie, kde jsem si mimo rozšíření znalostí o historii USA s radostí vyběhl známé Rockyho schody. Zbývající dva víkendy byly věnovány New York City a americkému hlavnímu městu. V těchto dvou úžasných městech byl exkurzemi nabitý program. Samozřejmě nemohla chybět ochutnávka místního nočního života. Samostatnou kapitolou byly dva kulturní večery, které se stručně dají popsat jako „výlet kolem světa na dvorku“. Národní oblečení, pokrmy, nápoje, suvenýry, hudba, tance. Jen krátký výčet nejdůležitějších součástí těchto večerů, které pro mne představovaly vrchol poznávání cizích kultur. Také nemohu zapomenout na Miracle League, organizaci, která dává postiženým dětem možnost zahrát si baseball. Jeden den byl věnován právě těmto znevýhodněným dětem. Každému účastníkovi GV bylo přiřazeno dítě, o které se staral a pomáhal mu během baseballového zápasu. Osobně jsem se podobné akce nikdy neúčastnil a jsem velice rád, že jsem si něco takového mohl vyzkoušet.

V předchozích odstavcích jsem se pokusil popsat, co je GV. Na konci programu jsme se ovšem s ostatními účastníky shodli na tom, že „GV nelze popsat, GV se musí zažít“. Až nyní s odstupem času mohu plně zhodnotit, co mi těch pět týdnů dalo. GV totiž není o učení se znalostí, GV je především o zažívání zážitků, díky kterým si člověk uvědomí mnoho nových věcí a souvislostí. V prvé řadě to je uvědomění si, že všechno je o lidech. Představte si, že provádíte nějakou činnost, která vás vůbec nebaví. Může se jednat o práci, studium, osobní život nebo cokoli jiného. V případě, že tuto činnost děláte s lidmi, kteří vás inspirují a od kterých se můžete něco naučit, okamžitě tato činnost dostává úplně jiný rozměr. Dalším poznatkem je fakt, že lidé jsou velice rozdílní. Nejsou horší, nejsou lepší, jsou rozdílní. To je důležité si pamatovat a jen tak se mohou různé kultury navzájem respektovat. Interakce s lidmi z celého světa ve formě rozhovorů na koleji, v kuchyňce při přípravě jídla, ve společenské místnosti nebo jen na chodbě během přestávky byla pro mne tím nejpřínosnějším a nejzajímavějším, co jsem na GV zažil. Nyní, když se podívám na mapu, nevidím země, nýbrž tváře. Nově vzniklá přátelství a kontakty jsou to, co dělá GV pro mne velmi unikátním zážitkem.

​Za studiem do zahraničí s námi ročně vyjíždí desítky studentů. Mezi ně se v letošním roce zařadili i naši studenti Denisa Římalová, Dominika Hrbková a Tomáš Vacek. Ti se s Vámi budou pravidelně během jejich pobytu dělit o své dojmy ze studia na naší partnerské univerzitě University of Applied Sciences Upper Austria Steyr, kam se všichni vydali na Double Degree program.
​Poslední z našich bakalářských oborů, obor Podniková ekonomika a řízení provozu, logistiky a kvality vám představí student Ondřej Kopčan, který aktuálně absolvuje svou povinnou praxi ve Velké Británii v Bentley Motors Ltd. Více vám poví o tom, proč si zvolil právě tento obor, a třeba i to, který předmět ho prozatím bavil nejvíce.
​Na svou povinnou praxi v 5. semestru již nastoupila Klaudie Olšáková, která u nás studuje obor Podniková ekonomika a finanční management. V rozhovoru s Klaudií, kterou jsme vyzpovídali, se dozvíte nejenom více o oboru Podniková ekonomika a finanční management, ale i o výběru její praxe a jejích zkušenostech se studiem u nás.
​O prvním srpnovém víkendu patřil mostecký polygon studentům z celého světa. Konal se zde totiž další ze závodů seriálu Formule Student – tedy šampionátu vozů zkonstruovaných samotnými studenty vysokých škol nejen ze střední Evropy, ale také například z Ruska či Turecka.
​Pracovní zkušenosti u Bentley Motors Ltd. získávala v minulém roce i naše studentka Jitka Beránková. Svou praxi vykonávala na oddělení nákupu, v týmu Forward Sourcing. Během své praxe si vyzkoušela nejenom svou první práci v automobilovém průmyslu, ale měla také možnost seznámit se s jiným pracovním prostředí a navštívit mnoho zajímavých míst.
​Na studijní pobyt v rámci programu Erasmus+ s námi vycestovala i Pavla Mencová, studentka oboru Podniková ekonomika a management obchodu. Pro svou půlroční stáž si vybrala partnerskou univerzitu ve francouzském Bordeaux.
​Anna pochází z Žatce a své studium u nás úspěšně absolvovala v roce 2012. Pracovní zkušenosti sbírala již při studiu a to jako praktikantka v Náborovém centru společnosti ŠKODA AUTO. Do ŠKODA AUTO následně nastoupila i po absolvování studia a to na pozici personalisty pro oblast řízení výroby vozů a interní logistiky.  V roce 2015 byla vyslána na 15ti měsíční výjezd do Číny, kde pracovala jako HR Consultant. V oblasti personalistiky ŠKODA AUTO působí i nyní.
Ve svém volném čase se ráda věnuje sportu, především lyžování a horské turistice, a četbě.
​První ročník oboru Podniková ekonomika a řízení lidských zdrojů má za sebou náš student Filip Bouša. O tom, proč si pro studium vybral právě tento obor a kde je aktuálně na své nepovinné praxi, se dočtete v následujícím rozhovoru.
​Semestr v zahraničí strávil v akademickém roce 2016/2017 také Filip Šnajdr. Pro svou zahraniční stáž si vybral Volkswagen Group Sverigeve švédském městě Södertälje. Nabídku absolvovat stáž získal díky své praxi, kterou absolvoval na oddělení Mezinárodního prodeje ve ŠKODA AUTO. O zkušenostech a zážitcích z jeho praxe si můžete přečíst v následujícím reportu.
​Do posledního ročníku oboru Podniková ekonomika a management obchodu nastupuje v září náš student David Vrabec.  O tom, proč si pro své studium zvolil právě obor Podniková ekonomika a management obchodu, o jeho povinné praxi i o předmětech, které ho v rámci studia doposud zaujaly nejvíce, se dočtete v následujícím rozhovoru.