Pohledem studentů

Jan Novotný se vydal reprezentovat ŠAVŠ na konferenci EU do Vídně a Bratislavy

06/06/2019

Náš student Jan Novotný reprezentoval ŠAVŠ začátkem dubna na mezinárodní konferenci, kterou pořádala EU u příležitosti 15letého výročí od svého třetího rozšíření, které zahrnovala také přístup České republiky. Jak se na konferenci dostal, co všechno na ní zažil a jestli mu účast něco přinesla, se dozvíte v jeho povídání.

 

Kde to celé začalo
Píše se prosinec 2018 a stejně jako každý student vysoké školy jsem i já už relativně v klidu, neboť mám za sebou celý zimní semestr. Zároveň se ale nestačím ani moc nadechnout a pomalu ale jistě se připravuji na závěrečné zkoušky. Já si však schovávám ještě jednu odlišnost. Jako jeden z mála v ročníku jsem totiž dal na lákavou nabídku předmětu „Evropská ekonomická a hospodářská integrace“, který je na ŠAVŠ vyučován jako volitelný. Výstupem z tohoto předmětu má být kromě zkouškového testu také závěrečná semestrální práce a její obhajoba. V tuto chvíli (po zkušenostech z výuky) se již cítím být dostatečně angažován na to, abych si za své vzal téma Brexitu a jeho dopadů. Během vánočních svátků tak ležím v odborných článcích z tuzemska i zahraničí, abych pana doktora Malého, mého vyučujícího, svým textem při nejmenším dostatečně uspokojil. Tato snaha se mi záhy vyplácí, když se začátkem roku objevuje v mé mailové schránce nabídka účasti na zahraniční konferenci pořádané Evropskou komisí k 15letému výročí třetího rozšíření EU (i o naši zemi). Neváhám ani vteřinu a v pozitivním slova smyslu odpovídám. Ještě ale vůbec netuším, co mě vlastně čeká. Několik dní na to sepisuji motivační dopis a přikládám svůj životopis. Čeká mě ještě pár dlouhých dní či dokonce týdnů vyčkávání, než se dozvím, že jsem byl nominován do čestné pozice „prvního náhradníka“. Smutně odpovídám, ale vám už je určitě jasné, že jsem se nakonec konference #EU15Enlargement s mottem“ looking back, looking forward“ opravdu zúčastnil. Mé dnešní povídání bude pak především o tom, co vše mi tato naprosto jedinečná příležitost přinesla a jak jsem byl po celé dva dny schopen reprezentovat školu (jako jediný) a ČR (jako jeden z devíti), a to na čistě anglicky vedené odborné konferenci.

Pokračujeme v příběhu
Abych dopověděl myšlenku z předchozího odstavce, vzhledem k odbornému zaměření celé akce byl důraz při výběrovém řízení kladen především na studenty vysokých škol z vyššího stupně studia (magisterské nebo doktorandské), i proto mi byla udělena ona pozice „pod čarou“. Netrvalo dlouho a mého zármutku i touhy po participaci si všimli na katedře. Potěšením na mé straně se stala jejich nominace mimo oficiální list účastníků pod záštitou Zastoupení Evropské komise v ČR, nýbrž s podporou výhradně naší školy. Teď už ale k samotnému příběhu. Je neděle, a zatímco ostatní moji vrstevníci určitě ještě dojídají zákusek u prarodičů nebo v užším kruhu rodiny, já už jsem na cestě na Hlavní nádraží v Praze. Půlku volné neděle tak věnuji nejen sobě a své budoucnosti, ale i reprezentaci školy. Mohl bych se rozepsat i o tom, jak jsem využil ony čtyři hodiny ve vlaku, asi vás nepřekvapí, že i zde padla jedna další esej. Pomalu se stmívá a já si dávám pouze krátký odpočinek před první společnou akcí ve Vídni nazvanou „getting together“ aneb společná večeře. Už zde přicházím k názoru, že personální složení (i nás - Young Participants) bude hodně zajímavé. No nic, před prvním „pracovním“ dnem usínám až po půlnoci, neboť se už tak vcelku přirozeně začleňuji do odborné veřejnosti svých vrstevníků, a tím se vlastně dostávám k prvnímu přínosu celé akce. O tom ale až za chvíli…

První den: Rakouská národní banka jako úctyhodné místo k oslavě
Je pravdou, že primárně byla celá naše akce zaměřena na oslavu patnácti let přítomnosti deseti zemí Evropy (vč. nás) v Evropské unii. I když navíc dodávám, že byla Rakouská národní banka skvělým místem pro oslavu, nejde o ní hovořit v pravém slova smyslu. Ne snad, že bychom jako účastníci po večerech slavili a flámovali. Za naprosto úctyhodnou a žádoucí oslavu tak považuji odborné přednášky a panelové diskuze, které nastiňovaly jednotlivé body spolupráce členských států, přínosy vstupu do EU i aktuální témata. Na to vše byl navíc vždy přinesen nadhled z více úhlů pohledu, neboť účastníky z řad vysoce postavených odborníků byli i zástupci států usilujících o členství a zástupci veřejné sféry (velkých podnikatelských subjektů). Ač si troufnu tvrdit, že sídlo České národní banky je přeci jen o něco více majestátní, vysoká úroveň celé akce, jednotlivých přednášejících či účastníků a samozřejmě i místa jako takového, byla patrná po celou dobu konání. Konkrétně ve Vídni náš program probíhal od 9 do 16 hodin – stihli jsme tak „opening keynote“, tři panelové diskuze a „closing speech“. Zajímavostí, a to především z mého úhlu pohledu, je něco, čemu organizátoři říkali „mix-match groups“, které sloužily především pro vyplnění času o přestávkách a při obědě. Jak už bývá v moderním světě běžné, zařazení do jednotlivých skupin probíhalo předem prostřednictvím sociálních sítí. Jejich rozlišení se podařilo organizátorům vyřešit vcelku trefně – každá nesla název po jiném významném politikovi souvisejícím s EU. Tak třeba já jsem patřil k Ursule Hirschmann. O přestávkách jsem tak měl naprosto ojedinělou možnost debatovat s ostatními vrstevníky (z jiných států) a hlavně pokaždé s jiným odborníkem. Okolo pondělní půl páté je nám již přistaven autobus s cedulkou „Vídeň-Bratislava“, právě ve druhém zmíněném městě totiž bude probíhat druhá, finální část naší konference.

Druhý den, Bratislava, Sheraton a hlavní přínosy #EU15Enlargement
Ani na druhý den oficiálního programu se toho moc nezměnilo. V našem příběhu si jen dovolím doplnit, že v předvečer probíhalo pokračování neoficiální části „getting together“, v rámci které se většina z nás seznámila s dominantami Bratislavy a kde jsme mohli pokračovat v dalších odborných diskuzích. I to s otevřenou náručí vítám. Než se ale dostaneme k samotnému závěru, který nás po dlouhých sedmi hodinách debatování a důsledném naslouchání anglickému jazyku v Bratislavě čeká, dovolím si ze svého úhlu pohledu zmínit dva hlavní přínosy #EU15Enlargement konference. Věřím, že z mého vyprávění už tušíte, oč tu běží. V prvé řadě bych chtěl předeslat, že si velice vážím všech účastníků i organizátorů, a to nejen všech kapacit, které se na pódiích ve Vídni a Bratislavě vystřídaly. Jsem rád, že jsem měl možnost poznat spoustu mladých, uvědomělých a zapálených kolegů mého věku. Dovolil bych si dokonce vypůjčit myšlenku hlavního organizátora a generálního ředitele ECFIN, Istvana P. Szekelyho, který při závěrečné řeči vítal hlasy nás, mladých. Věkový průměr „Young Participants“ odhadl na přibližných dvacet let a podle něj jsme to právě my, kdo dost možná bude za třicet let stát a řečnit místo něj. Zjištění je to podle Istvana skvělé. S radostí tak v posledních svých slovech ocenil naši účast. Kromě řečníků si stejně tak vážím všech ostatních, co se po mém boku dva dny bedlivě soustředili. Pak je tu ještě jedna drobnost, vlastně největší přínos. Stačí dvě slova – skvělá zkušenost. Ano, i když je mi 21 let, věřím, že nejsem sám, kdo vůbec poprvé zažil dvoudenní a takto náročnou konferenci vedenou pouze a jenom v angličtině. Pro mě osobně bylo nesmírně těžké se ke konci dne stále soustředit na obsah sdělení, které je mi předáváno. A věřím, že jsem si i díky tomu z akce odnesl opravdu hodně. Pokud byste se mě ptali na konkrétní poznatky, které jsem si odnesl, asi vás zklamu. Ty nejzávratnější si nechám pro sebe. Musím vás ale ubezpečit, že příliš novinek jsme se nedozvěděli. Každý totiž vyprávěl především svůj příběh a umožnil nám tak spíše odnést si svůj vlastní nadhled, než-li získat nové konkrétní informace. Pro shrnutí tak ještě jednou uvedu dvě „drobnosti“, které jsem si v úterý večer z Bratislavy přivezl: 1.) nové (a hodnotné) kontakty, znalost zajímavých lidí, 2.) naprosto ojedinělou zkušenost, která mě, věřím, posune zase o trochu dále.

Vám, co jste ještě nikdy nic takového nezažili, si jen dovolím doporučit vyvíjení takové iniciativy a účast na něčem podobném. Opravdu to stálo za to!

Jan Novotný