Valerie Labada

Studentka ŠKODA AUTO Vysoké školy Valerie Labada pochází z města Baranoviči v Běloruské republice. Na ŠAVŠ studuje Finance a mezinárodní podnikání a je součástí projektu Faktory ovlivňující motivaci zaměstnanců a cizinců k integraci v České republice

Studentka ŠKODA AUTO Vysoké školy Valerie Labada pochází z města Baranoviči v Běloruské republice. Na ŠAVŠ studuje Finance a mezinárodní podnikání a je součástí projektu Faktory ovlivňující motivaci zaměstnanců a cizinců k integraci v České republice

24. 4. 2020

S Valerií jsme si podívali nejen o projektu, ale i o studiu, praxi ve ŠKODA AUTO a.s., dobrovolnické činnosti a její integraci v České republice.

O ŠKODA AUTO Vysoké škole se Valerie dozvěděla ve chvíli, kdy byla studentkou bakalářského studia na Univerzitě v Hradci Králové a přemýšlela, jestli pokračovat ve studiu nebo jít pracovat. Vyhrálo studium na ŠAVŠ, o kterém jí řekla kamarádka, která právě na škole studovala.

 

Valerie, co rozhodlo, že jste si vybrala právě ŠKODA AUTO Vysokou školu?

Zpočátku mě zaráželo, že je to soukromá a poměrně drahá škola. Ptala jsem se rodičů, jestli mě ve studiu podpoří, protože jsem na této škole viděla jako výhodu propojení školy s praxí. Říkala jsem si, že dostat se do ŠKODA AUTO jako praktikant nebo jako čerstvý absolvent na jakoukoliv pozici by bylo moc fajn a pro mě jako pro člověka, který se sem přistěhoval a za 6 let by pracoval na nějaké „manažerské“ pozici neuvěřitelné. Řekla jsem si, že tahle škola bude takový mezičlánek na cestě ke ŠKODA AUTO.

Co přesně studujete na ŠAVŠ a dostala jste se na praxi do ŠKODA AUTO a. s.?

Na ŠAVŠ studuji Finance a mezinárodní podnikání, momentálně mám před sebou poslední semestr magisterského studia. Mám nepovinnou praxi ve ŠKODA AUTO, kde ale nemám zaručené místo po dokončení školy. Moje představy o práci se za poslední rok změnily a nyní bych se raději zkusila vydat jiným směrem, například do Consultingu.

Díky Vašemu studiu na ŠAVŠ jste se stala také součástí velmi zajímavého projektu. Můžete nám přiblížit jakého?

Ano, jsem součástí projektu Faktory ovlivňující motivaci zaměstnanců a cizinců k integraci v České republice, který je na ŠAVŠ pod vedením Mgr. Evy Švejdarové, M.A.,Ph.D. z Katedry řízení lidských zdrojů. Finanční podporu projektu v celkové výši 230 tisíc korun nám pomocí grantu poskytlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Projekt tvoří 3 výzkumnice a 1 koordinátorka, kterou je paní doktorka Švejdarová. V rámci projektu spolupracujeme jako tým a tedy všichni společně. Nejvíce nás zajímají hlavní faktory ovlivňující integraci cizinců. Při studii se setkáváme s lidmi, kteří tu žijí 20 let a integrace jim trvala 10 let. V rámci projektu chceme přijít na to, které věci jim dobu integrace zkrátí, například jen na 2 roky. Ti lidé, by se mohli na vyšší pozici dostat právě už po 2 a ne až po zmiňovaných 10 letech.

Během projektu se tedy setkáváte s mnoha lidmi a jejich příběhy. Jste pro ně inspirací nebo naopak inspirují něčím oni Vás?

To je otázka pro člověka, který se cítí pevně ve svém postavení. Já cítím to, že jsem měla štěstí a narodila jsem se do správné rodiny, která měla možnost mě podporovat, podporovat všechny moje koníčky, jazykovou vybavenost a podobně. Inspirují mě lidé z mého okolí, kteří takovou možnost neměli, a přesto se dostali vysoko.

Já se v podstatě inspiruji sama sebou. Do Čech jsem přijela v šestnácti letech úplně sama. Do prvního semestru na Univerzitě v Hradci Králové jsem šla, když mi bylo čerstvě sedmnáct let. Bydlela jsem sama, tisíc kilometrů od rodičů. Když si dnes vzpomenu na Val, které bylo sedmnáct a byla v prváku a teď je tu Val,která pracuje ve ŠKODA AUTO a studuje ŠKODA AUTO Vysokou školu za 1, tak to je opravdu dlouhá a inspirující cesta. Po všech pracovních zkušenostech, které jsem v Čechách měla počínaje od úklidů, hlídání dětí, práce v obchodě v logistice a teď pracuji na Pentagonu ve ŠKODA AUTO, tak jsem skutečně velkou inspirací sama pro sebe. To byl také důvod, proč jsem šla do zmiňovaného projektu, aby se můj příběh stal inspirací pro ostatní. V projektu mám dvojí funkci, jsem zároveň insider i outsider, mám interní a externí informace, a zajímá mě, jak to mají ostatní, protože já už do ruské komunity nezapadám.

Co bylo tedy zásadní pro Vaši integraci?

Pro moji integraci bylo zásadní nekomunikovat s ruskou komunitou, protože jakmile jsme se bavili, tak jsme vytvářeli svoji komunitu, do které jsme nezahrnovali Čechy. Já jsem ze všech komunit vystoupila a začala se více bavit s Čechy. V rámci projektu, mě nejvíce zajímá jak vytáhnout lidi z jejich komunit a jak pro ně vytvořit komunity smíšené, kde by byli hlavně Češi. Inspirovat se tímto projektem a spojit majoritní a minoritní společnost.

Tento proces bude dlouhodobý. Dokážete již nyní říct, že se něco z toho podařilo nebo daří?

Hodně záleží na městě a na tom, jaké je klima co se etnik a národnostních menšin týká. Vzhledem k politické situaci v Mladé Boleslavi, zvláště ve volebním období, když tu byly strany jako například „Boleslav je boleslaváků“ a podobně, klima na území města nebylo pro cizince přívětivé.

Prováděli jsme výzkum o vztahu majoritní společnosti k minoritní společnosti a je to složitější proces. Jde o to, že cizinci chtějí, ale majoritní společnost je nechce přijmout. Našim úkolem je, aby majoritní společnost pochopila, že cizinci nejsou jen na „špinavou práci“, ale jsou to lidi, kteří mají svůj příběh. Nechtějí tady dělat „bordel, popíjet a dělat nelegální činnosti“, ale jsou mezi nimi i normální jedinci, kteří chtějí pracovat, studovat apod..Zásadní je vytvořit prostor pro to, aby se mohli spojit.

V loňském létě probíhal například festival kultur na ZŠ v Kosmonosích, na kterém se představili národnosti z 9 zemí, mezi nimi byla Gruzie, Armenie, Mexiko, Slovensko, Ukrajina, Turecko, Vietnam a další. Během programu měla každá země své vystoupení, kde např. zpívali a také se ochutnávaly jejich tradiční pokrmy. Festival navštívily celé rodiny i s dětmi a právě u dětí bylo zajímavé pozorovat změnu jejich názoru na spolužáka z Vietnamu, se kterým chodí do třídy, protože pochopily kulturu jeho země. Cizinci žijící na našem území se pro své děti snaží vybírat česká jména, ale spolužáci jim stejně říkají Honza Vietnamec nebo ten Ukrajinec a křestní jména téměř nepoužívají. Musíme naučit děti, aby měly normální vztah k cizincům na našem území. Odlišný, než mají jejich rodiče, kteří vzpomínají na Sametovou revoluci…

Nad rámec toho projektu, který Vás jistě hodně zaměstnává, ještě chodíte do Domu kultury v Mladé Boleslavi, kde vedete diskusní klub. Prozraďte nám, jak jste se k této činnosti dostala a co je vlastně náplní a cílem této Vaší aktivity?

V rámci projektu Faktory ovlivňující motivaci zaměstnanců a cizinců k integraci v České republice jsme měli vést rozhovory, z kterých pak měla vzniknout příručka pro integraci cizinců. Zhruba dvacet těchto rozhovorů jsme vedly s respondentkami, které pocházejí převážně z Ukrajiny a Slovenska. Nakonec jsme ještě dělaly i kvantitativní výzkum, který se týkal vztahů majoritní společnosti k cizincům. Další rozhovory jsme vedly s integračními centry, což bylo také nad rámec původního projektu a právě během těchto rozhovorů jsem zaslechla o dobrovolnické aktivitě.

Říkala jsem si, že dobrovolnická aktivita je něco zvláštního, ale že nemůžu pracovat zadarmo, to pro mě bylo v první chvíli něco nepředstavitelného. Dávat vlastní energii, snahu a úsilí a nakonec nedostat ani korunu. V počátku jsem nemohla pochopit lidi, co tyto aktivity dělají pro svůj dobrý pocit. Nakonec jsem se rozhodla, že to přesto zkusím a od září jsem nastoupila.

Začala jsem provozovat diskusní klub a pomáhat ostatním. Klub mám jednou za 14 dní, každé liché úterý od 18:30 v Domě kultury. S cizinci čteme předem připravené články, které následně rozebíráme. Jde mi především o to, aby se mluvilo česky.Vyprávěla jsem jim také svůj vlastní příběh, že jsem uklízela, hlídala děti a že jsem teď na manažerské pozici ve ŠKODA AUTO. Je to příklad, který je může inspirovat, aby se naučili lépe a začali rychleji mluvit česky a hlavně s Čechy komunikovali. Hodně záleží na snaze každého z nich, ale podpora od společnosti je také velmi důležitá.

V rámci klubu provozujeme mentoring, kdy každý dobrovolník má přiděleného jednoho klienta, se kterým se schází minimálně jednou týdně. V současné době je obzvlášť velká potřeba, aby se lidé na pozici mentorů hlásili. Brali si pod svá křídla středoškoláky nebo děti ze ZŠ, kteří se do Čech přestěhují na konci srpna, v září jdou do školy a nezvládají učivo.

Mezi naše klienty patří i senioři, kteří nemají žádné kamarády a kterým by se hodil společník např. na kávu. Co znám kolegy z Prahy, tak říkají, že s klienty třeba pečou nebo jim ukazují, jaké jsou tradice, protože cizinci se cítí více motivovaní, když jim pomáhá někdo z majoritní společnosti. Občas pořádáme výlety apod. Pokud by Vás zajímalo více o naší činnosti, podívejte se na stránky.

A teď z úplně opačného soudku. Vaše pracovní zkušenosti ve ŠKODA AUTO a.s. Co Vám daly do života a nasměrovaly Vás někam?

Jakákoliv zkušenost něco v životě mění, jakákoliv chyba, jakákoliv dobrá věc člověka nasměruje. Moje první pracovní zkušenost ve ŠA, začínala nástupem do prvního semestru magisterského studia na ŠAVŠ. Nastoupila jsem do skladu výroby, kde jsem viděla, jak to ve Škodovce funguje, co se týká fasování materiálu, logistiky, jak funguje výroba, atd. Spolupracovala jsem s dělníky na optimalizaci procesů u fasování a viděla, že jejich práce není vůbec jednoduchá. Ti na mě teď vzpomínají a chtěli by mě nejraději zpátky. V březnu jsem pak nastoupila do Pentagonu na Controlling projektu Čína. Tam zase vidím Škodovku z pohledu vedoucí úrovně nebo vrcholového managementu. Vidím všechny projekty, které probíhají nebo proběhnou v nejbližší době. Mám porovnání a pohled na výrobu z nižší a vyšší úrovně a také cennou zkušenost jak to funguje na vyšší pozici a v německé firmě.

V současné době píšete diplomovou práci. Na jaké téma a z jakého prostředí bude?

Název mojí diplomové práce je stejný jako název projektu. Jelikož studuji Finance a mezinárodní podnikání práce musí obsahovat finanční podtéma, o které práci rozšířím a přidám porovnání platů v různých zemích. Cizinci žijící v Čechách se velmi často zmiňují, že tady jsou platy vyšší. Na stejné pozici by v jejich rodné zemi dostávali dvakrát nižší plat. Ve své práci se také budu zabývat transferními platbami. Převážná většina Ukrajinců, kteří zde pracují,posílají půlku svého platu rodině a z toho důvodu přidám i toto téma.

Valerie, co byste doporučila studentům, kteří chtějí jít studovat ŠKODA AUTO Vysokou školu? Z jakého důvodu by sem měli jít?

Na škole jsou skvělí profesoři se skvělým přístupem ke studiu a s tím na 100% souhlasím. Další výhodou oproti jiným školám je průběžné hodnocení. Studentům bych ze své zkušenosti doporučila, aby nebyli líní a opravdu se studiu věnovali. To se týká hlavně bakalářského studia, kdy si musí uvědomit, že titul nedělají jenom pro radost rodičům, že titul je především pro ně. Všechny vědomosti, které na škole získávají v životě použijí. Svět se rychle mění a je potřeba studovat, studovat a studovat. Já zpětně hrozně lituji toho, že jsem na bakaláři věnovala studiu méně času, než věnuji teď magisterskému, kde mám nyní motivační stipendium, průměr 1,3 a tento semestr jsem měla 11 předmětů a mám jen jednu dvojku. Moje studijní začátky byly hodně ovlivněné tím, že jsem byla hrozně mladá a měla jazykovou bariéru. Z toho důvodu bych doporučila rusky mluvícím studentům, aby si soukromou učitelku českého jazyka platili už doma v Rusku. První půl rok na škole pro ně bude i tak dost náročný, naučí se všeobecné znalosti, například co si mohou koupit v obchodě, jak se řekne tohle a tohle, ale nenaučí se všechny komunikační termíny a pojmy. Je potřeba sedět, učit se a uvědomit si, že pracují pouze pro sebe a ne pro rodiče.

 

Valerie, děkujeme Vám za rozhovor a přejeme hodně úspěchů ve Vašem studijním, soukromém i pracovním životě. Ať se Vám daří i nadále ve Vašich dobrovolnických aktivitách a v práci s Vašimi krajany!