20 let - 20 příběhů

 

Jana Elich (rozená Bahníková) je absolventkou našeho bakalářského oboru Podniková ekonomika a management obchodu a následně navazujícího magisterského oboru Globální podnikání a marketing, který úspěšně zakončila v roce 2011.

Při studiu na ŠKODA AUTO Vysoké škole se vydala nejenom na pracovní stáž do Bentley Motors Ltd., ale absolvovala také prestižní kurz Asociace public relations (APRA), který jí otevřel dveře do světa PR a díky kterému získala stáž v prestižní PR agentuře a následně také práci na plný úvazek na oddělení Komunikace ŠKODA AUTO.

Na oddělení Komunikace pracovala více než pět let na pozici tiskové mluvčí společnosti, následně se přesunula do oblasti logistiky a stala se vedoucí Logistické akademie ŠKODA AUTO.

Jak sama říká, je motorkářka tělem i duší. Když je možnost, vyráží na silnice se svou Yamahou R6. Většinu volného času se však snaží věnovat manželovi Kubovi, roční holčičce Agátce a čtyřnohému parťákovi Atarashiimu. Ráda se zabývá i osobním rozvojem – zaujala ji například myšlenka a principy svobodného demokratického vzdělávání a aktuálně se tak věnuje problematice založení takové školy, jako je legendární britský Summerhill, v našich podmínkách.

 

Co Vás konkrétně motivovalo k přihlášení na ŠKODA AUTO Vysokou školu (dále ŠAVŠ)?

ŠKODA AUTO Vysokou školu jsem si vybrala především kvůli propojení teorie a praxe, možnosti zahraničních stáží (přála jsem si zkusit pracovat v Bentley a splnilo se mi to) i praxe během studia ve ŠKODA AUTO. Dále mě zaujala kombinace „klasického“ ekonomického oboru s technickým vzděláním. Při první návštěvě školy mě bezesporu oslovila „rodinná“ atmosféra, individuální a vstřícný přístup, což mě v mém rozhodnutí jenom utvrdilo.

Nastartovala se Vaše kariéra již během studia?

Když nad tím nyní přemýšlím, tak vlastně ano. Ale nestalo se to obvyklým způsobem, že bych nastoupila na praxi, zjistila, že je to práce mých snů, a dohodla se s firmou na plném úvazku. Nicméně první impulz k tomu, že svět PR je to, co hledám, a práce v tomto oboru mě bude dělat šťastnou, jsem dostala od mojí skvělé vyučující marketingové komunikace, paní Ing. Hany Jahodové, CSc. Dokázala nám během svých hodin nejen předat potřebné znalosti, ale také nás uměla nadchnout, motivovat a inspirovat formou různých projektů, díky nimž jsme se mohli realizovat. A vzpomínám si na větu, kterou mi tenkrát řekla: „Hodně věcí se dá naučit, ale skvělým „PRistou“ se člověk nestane, tím se musí narodit“. Na její doporučení a s její podporou jsem se přihlásila do talentové soutěže, kterou organizuje APRA (Asociace public relations), získala vysněný kurz a po jeho absolvování, jako jedna ze třech nejlepších studentů, také bezplatnou stáž v prestižní PR agentuře. Příležitosti jsem maximálně využila a zůstala v agentuře na další, pak už i placené, praxi. Když po skončení studia přišla nabídka Trainee programu ve ŠKODA AUTO, bylo pro mě těžké rozhodování, zdali opustit práci v agentuře, která mě moc bavila. Jednoho dne ale zazvonil telefon, volal šéf z oddělení Komunikace, že mě jako Trainee bere do týmu. Takže bylo rozhodnuto a na pozici tiskové mluvčí jsem pracovala více než 5 let.  

Je nějaký předmět či vyučující, na kterého ráda vzpomínáte?

To víte, že ano. A vždycky mě potěší, když se do Vzdělávacího centra Na Karmeli vrátím a vidím známé tváře, se kterými jsem měla možnost prožít svoje studentská léta. Je jich celá řada, a proto bych nechtěla přímo jmenovat, abych náhodou na některého z nich nezapomněla. S některými z nich jsem se setkala na přednáškách, které jsem si z vlastního zájmu vybrala, takže tam se jaksi očekává, že mě jejich hodiny bavily, a ráda na ně vzpomínám. Naopak někteří vyučující, kteří se nesmazatelně zapsali do mojí paměti, se mi snažili předat znalosti předmětu, který bych si možná, po přečtení sylabu, úplně nevybrala, ale svým přístupem mě dokázali zaujmout a nadchnout pro dané téma. Za to jsem jim moc vděčná a moc ráda na ně vzpomínám. Tohle bohužel funguje i naopak a špatný učitel dokáže ve zvídavém a nadšeném studentovi jeho chuť po poznání dokonale zabít. Nicméně s takovým typem vyučujícího jsem se na vysoké škole naštěstí nesetkala, to je protrpěná zkušenost z předchozích vzdělávacích institucí.

Máte nějakou pikantní historku ze studentského života na ŠAVŠ, o kterou se s námi můžete podělit?

Historek ze studentského života by pár bylo, ale o ty bych se raději nedělila. Možná za pár let Agáta náhodou na tento rozhovor někde narazí a nechci jí dávat návod, jak při studiích žít. Svoji cestu si určitě najde sama. Napadá mě zážitek ze „školní lavice“, ale určitě bych ho nenazvala „pikantním“, spíš úsměvným. Každý jsme jedinečný, máme nadání na určité věci a jsou oblasti, do kterých i přes veškerou snahu nás samotných, našich přátel i vyučujícího, prostě nepronikneme. Pro mě to byl předmět „Účetnictví“. V té době se ještě účtovalo na papíře pomocí jakýchsi „téček“, jejichž smysl mi, navzdory snaze již zmíněné, zůstal utajen. Nicméně zápočtový test jsem složit musela. S blížícím se termínem jsem vynakládala čím dál větší úsilí tuto problematiku pochopit, poslední tři dny jsem již nespala a jela nonstop. Nadešel „den D“ a já usedla k zadání testu. Spánková deprivace si vybrala svoji daň, a tak jsem se nad předloženou rozvahou tak hluboce zamyslela, že mě vzbudili až kolegové, kteří se po odevzdání testu chystali k odchodu. Ale i můj boj s účetnictvím měl nakonec šťastný konec, zápočet jsem po opakování testu dostala, dokonce jsem složila i zkoušku. A paradoxem je, že jsem za nějaký čas pracovala jako výpomoc v účetní firmě, kde ale naštěstí používali „user-friendly“ software. 

Můžete stručně zmínit, čemu se v současné době věnujete?

Před více než rokem se mi narodila holčička Agátka, a tak jsem musela své původní místo na nějakou dobu opustit. Stále mám ale možnost pomáhat s dílčími projekty a být v kontaktu s děním ve firmě formou DPČ, což je pro každou (nebo skoro každou) „matku manažerku“ moc důležité. Samozřejmě, že díky změnám v mém životě došlo k přehodnocení priorit. Nyní zastávám v podstatě tři role: manželka, máma a manažerka. Všechny z nich chci dělat tak, jak nejlépe umím, a veškeré mé konání si užívat. Z osobní zkušenosti musím říct, že mateřská dovolená rozhodně neznamená ztrátu kvalifikace, ale naopak přispěje k rozvoji manažerských dovedností, žena se stává mistrem „multitaskingu“ a výrazně se zvýší její psychická odolnost.

Jedním z projektů, kterému se tým dobrovolníků z logistiky v současné době ve volném čase věnuje, a já mám tu čest být jeho součástí, je příprava charitativní akce pro našeho kolegu, Martina Přecechtěla, kterému byla bohužel diagnostikovaná vážná nemoc ALS, na kterou v současné době klasická medicína nenabízí žádný způsob léčby. Akce se bude konat 29. 8. 2020 v lesoparku Štěpánka v Mladé Boleslavi, a pokud by tohle téma někoho oslovilo, za jakoukoliv pomoc, ať formou příspěvku na transparentní účet nebo dobrovolnou výpomocí na místě, budeme moc vděční. Více informací o Martinovi, jeho statečném boji s ALS, i akci samotné najdete na www.martinprecechtel.cz.

A jaké jsou Vaše plány do budoucna?

I když se snažím žít přítomným okamžikem, určité plány, jak v kariérním, tak soukromém životě, samozřejmě mám. Jak jsem již zmínila, v mém životě nastalo období, kdy jsem musela přehodnotit své priority. Mým cílem je najít „work-life balance“, který bude vyhovovat mě i mojí rodině. Proto jsem se zhruba před rokem rozhodla, že po skončení mateřské dovolené firmě nabídnu poloviční úvazek. Musím se ale přiznat, že mě překvapila velmi chabá poptávka, ze strany firmy, po zkrácených úvazcích. Nedokážu si nijak logicky vysvětlit, proč je takových pracovních pozic tak málo. Jsem přesvědčena, že řada maminek by takovou formu spolupráce uvítala a pro firmu by, jako kvalifikované a pracovité zaměstnankyně, byly jistě velkým přínosem. Možná, že koronakrize může přinést v tomto směru výrazné zlepšení, stejně jako se tomu stalo u využívání flexibilních forem práce (homeoffice) a online komunikačních aplikací (Skype, Zoom). Takže mým plánem je najít práci na zkrácený úvazek, kterou budu dělat ráda a profesionálně. Čas při hledání využívám ke vzdělávání a rozšiřování obzorů, např. se již nějakou dobu snažím proniknout do tajů IT, v čemž mi hodně pomáhají kurzy a školení neziskové organizace Czechitas.

Co byste ŠAVŠ popřála do dalších let?

Aktivity vysoké školy stále sleduju a moc mě těší, že se jí vede tak dobře. Je skvělé, že dokáže reflektovat nové trendy, jak v oblasti výuky, tak v měnících se potřebách studentů, klade důraz na zahraniční praxe, pořádá zajímavé přednášky, rozšiřuje výuku jazyků, vytváří podmínky pro osobní rozvoj a podporuje individualitu. Existuje však ještě jeden vyšší stupeň, který dělá z úspěšných výjimečné. Výjimeční se totiž novým trendům nepřizpůsobují, ale udávají je. Přála bych tedy škole, aby se jí podařilo postoupit až na tuto úroveň. K tomuto cíli vede cesta přes lidský potenciál. Každá škola je tak dobrá, jak dobří jsou její učitelé. Proto jí přeji, aby vždy dokázala získat, udržet a rozvíjet skvělé, motivující a inspirující vyučující, kteří ji budou posouvat dál.

20 LET - 20 PŘÍBĚHŮ Jana Elich