Přiznej se - jednou z prvních tichých nočních můr na vysoké je moment, kdy potkáš vyučujícího na chodbě a zatuhneš: jak ho mám vlastně oslovit? „Paní učitelko" ze střední už neplatí a v té změti zkratek před jménem i za ním se nevyzná ani leckterý student vyššího ročníku. Klid - je v tom jednodušší systém, než to vypadá. Projdeme si pravidlo, tahák i nejčastější trapasy.

Kapitola 1: Proč to na vysoké funguje jinak než na střední

Na gymplu jsi možná byl zvyklý říkat všem „pane profesore", jenže na vysoké tohle neplatí - titul profesor tady má jen málokdo a oslovovat jím kdekoho je přešlap. Nejjistější tah? Než někoho oslovíš, vyhledej si ho v informačním systému školy a zjisti, jaké tituly mu opravdu náleží. Na ŠAVŠ k tomu slouží AIS, kde si každého vyučujícího najdeš i s tituly. Pro pořádek: akademické tituly u nás smí udělovat jen vysoké školy podle vysokoškolského zákona (č. 111/1998 Sb.) = nejsou to tedy náhodné zkratky.

Kapitola 2: Jedno pravidlo, které to celé řeší

Základ zní: v oslovení i v e-mailu se používá jen jeden titul - ten nejvýznamnější (nejvyšší) dosažený. Pořadí odshora dolů je: prof. → doc. → doktorské tituly → Ing./Mgr. → Bc. Takže tě nemusí strašit ta dlouhá řada zkratek - najdeš tu „nejsilnější" a podle ní jedeš.

A teď pozor, tady se to nejčastěji plete: to, jestli se titul píše před jménem, nebo za ním, je jen pravidlo psaní - pro oslovení rozhoduje pořadí (výše) titulu, ne jeho pozice. Doktorát Ph.D. se sice píše za jménem, ale v žebříčku stojí výš než Ing. i Mgr., takže se podle něj oslovuje. Proto třeba paní Mgr. Hanu Novákovou, Ph.D. oslovíš „paní doktorko" = doktorát přebíjí inženýra i magistra. Jediné dvě zkratky, které se v oslovení opravdu nepoužívají, jsou Bc. a DiS.

Insider tip: Pravidlo o nejvyšším titulu platí skoro vždycky, ale výjimky existují - někdo si potrpí na oslovení funkcí (např. „pane rektore", „paní děkanko") a leckterý vyučující má svou vlastní preferenci = když ti dá najevo, jak chce oslovovat, má to přednost před tabulkou.

Kapitola 3: Velký tahák podle titulu

Ať to máš černé na bílém:

• Mgr. (i MgA.) → paní magistro / pane magistře
• Ing. (i Ing. arch.) → paní inženýrko / pane inženýre
• doktorské tituly (PhDr., JUDr., RNDr., MUDr., Ph.D. a spol.) → paní doktorko / pane doktore
• doc. → paní docentko / pane docente
• prof. → paní profesorko / pane profesore

Příklad, ať to sedne: paní doc. Ing. Pavlu Novákovou, Ph.D. oslovíš prostě „paní docentko" = vezmeš tu nejvyšší před jménem (doc.) a zbytek neřešíš.

Kapitola 4: Bc., DiS. a nejčastější přešlapy

Pár věcí, na kterých to lidi pravidelně shodí. Titulem Bc. (bakalář) se při oslovování zpravidla nemluví - nikoho tedy „bakaláři" oslovovat nebudeš. Stejně tak DiS. (diplomovaný specialista), což je titul absolventů vyšších odborných škol, který se píše za jménem a v oslovení se nepoužívá. Když u jména narazíš na Bc. et Bc. nebo Mgr. et Mgr., znamená to jen, že dotyčný má dva diplomy ze dvou studií - pořád oslovuješ jedním titulem. A ten úplně nejčastější trapas? Právě to středoškolské „paní učitelko / pane učiteli" - na vysoké zní hodně mimo, i když to myslíš dobře. Když si nejsi jistý vůbec ničím, decentní „dobrý den" tě podrží vždycky.

Kapitola 5: Bonus: co ty zkratky vlastně znamenají

Ať nejen umíš oslovit, ale i chápeš, koho máš před sebou. Zkratky před jménem jsou akademické tituly ze studia: nejdřív Bc. (bakalář), pak magisterský stupeň - Ing. dostaneš v ekonomii, technických oborech, zemědělství a podobně, Mgr. ve zbytku oblastí. Na ŠAVŠ jdeš cestou Bc. → navazující Ing.

Titul Ph.D. (doktor) se získává po doktorském studiu a píše se za jménem. A pozor na jednu záměnu: MBA, LL.M. nebo MSc nejsou české akademické tituly, ale zahraniční a profesní tituly, které se u nás píšou zpravidla za příjmením - a v běžném oslovení je proto nepoužiješ.

Časem ti to přejde do krve a nebudeš nad tím vůbec přemýšlet. A kdyby ses potřeboval poradit s čímkoli dalším okolo startu na vysoké, stav se v naší WhatsApp komunitě - jsme tu od toho. 💚