Pohledem studentů

Pro Věru Herčuthovou byla praxe v Bentley Motors Ltd. nejhezčím Vánočním dárkem

3/12/2019

Naše studentka Věra Herčuthová byla další praktikantkou v Bentley Motors Ltd. v Anglickém Crewe. Jak se na povinnou jednosemestrální praxi připravovala? Co všechno jí čekalo na cestě do Anglie? Co bylo náplní její práce? Které Anglické město si zamilovala? A je pravda, co se říká o Anglickém počasí? To vše se dozvíte ve Věřině reportu. ​

O možnosti absolvovat jednosemestrální povinnou praxi u některé ze zahraničních partnerských firem školy jsem začala uvažovat už při první návštěvě ŠKODA AUTO Vysoké školy během dne otevřených dveří v lednu 2016, kdy jsem se dozvěděla o všech možnostech, které program ERASMUS+ nabízí. Právě příležitost vyjet na stáž do Bentley Motors byla jedním z faktorů, který mi pomohl v rozhodování, zda na mladoboleslavské vysoké škole začít studovat.

O něco později, v říjnu 2018, jsem si podala přihlášku a absolvovala pohovor se dvěma zaměstnanci Oddělení nákupu, kteří přijeli z Anglie prezentovat studentům společnost a pracovní příležitosti v rámci Bentley Days. Před pohovorem mnou otřásala nervozita, neboť jsem o praxi u britského výrobce luxusních automobilů opravdu stála, ale nemohla jsem se spolehnout na svou angličtinu a netušila jsem, zda by ve mně zástupci firmy opravdu mohli najít toho, koho hledají. Nicméně samotný pohovor proběhl v klidu, oba Angličané ke mně byli moc hodní, a měla jsem dokonce pocit, že jsem nezanechala nejhorší dojem.

Jaké to ovšem bylo pro mě překvapení, když jsem na konci prosince obdržela zprávu, že jsem mezi osmi šťastlivci, co byli vybráni, aby posílili nákupní oddělení v příštím zimním semestru! Byl to nejhezčí vánoční dárek.

Po Vánocích jsem se spojila se studenty, kteří již měli praxi v Bentley za sebou, a vyptala se na všechno, co mě zajímalo. Podle rad a instrukcí jsem si sjednala ubytování, koupila letenku, zaplatila pojištění, vyplnila všechny potřebné dokumenty – a mohla jsem se vydat za dobrodružstvím.

Musím přiznat, že jsem před opuštěním Čech zažila mnoho bezesných nocí, kdy se mi hlavou honilo spoustu otázek. Měla jsem strach, abych nezklamala a splnila požadavky nadřízených, abych si vystačila se svou nepříliš dobrou angličtinou a taktéž abych se začlenila do kolektivu a nestýskalo se mi po domově.

Na cestu jsem se vydala spolu se dvěma dalšími praktikanty v sobotu 11. srpna 2018. Čekal mě můj první let v životě, což mi rozhodně na klidu nepřidalo. A aby toho nebylo málo, naše dobrodružství začalo neslavně – let měl tři hodiny zpoždění a zdálo se, že vůbec nebude uskutečněn. Po příletu do Manchesteru jsme měli problém se dopravit do Crewe, a nakonec jsem si musela zajít vyzvednout klíče od ubytování na Bentley Security, protože majitel domu nebyl toho dne přítomen a nemohl mi je předat. Že jsem několik dlouhých minut zápasila se vstupními dveřmi, které mě odmítaly pustit do mého nového bydliště, sama, uprostřed noci, v prázdné ulici a s obrovitým kufrem, jsem považovala za noční můru, ze které se musím brzy probudit. Do postele jsem padla vyčerpaná ve dvě hodiny ráno, přičemž moje cesta započala již v sedm hodin ráno předešlého dne.

Mým prvním pracovním dnem bylo pondělí 13. srpna. Sešla jsem se spolu s ostatními novými praktikanty před recepcí, nechali jsme se společně vyfotit a po krátkém setkání se zaměstnancem personálního oddělení jsme byli přiděleni do týmů a představeni kolegům. Dostala jsem místo v týmu New Projects, který se zabývá projekty současných i plánovaných modelů vozů a změnami na nich. Také jsem zjistila, že budu spolupracovat především s Bobem Humphriesem, jedním z pracovníků, se kterými jsem se setkala během pohovoru.

Následující dva týdny mě zaučovala stávající praktikantka ze ŠKODA AUTO Vysoké školy a dokonale mě připravila na den, kdy začnu pracovat sama. Jejím odjezdem však poznávání nového neskončilo – učila jsem se každičký den během celého pobytu, a to především anglické výrazy spojené s automobilovým průmyslem a také rozumět procesům probíhajícím v oddělení nákupu.

Podpora týmu sestávala z několika různých činností. Každé ráno jsem připravila agendu na Flow Cell meeting, kde se projednávaly plánované změny na vozech z hlediska nákladů. Po vytištění podkladů jsme s Bobem prošli všechny změny, což mi pomohlo pochopit, o co se technicky jedná a jak vysoké pravděpodobně budou náklady s tím spojené. V deset hodin začal maraton meetingů, kterých jsem se účastnila, zprvu jen jako pozorovatel, později jsem se však naučila dělat si poznámky, které mi pomáhaly se lépe zorientovat v pozdější práci, a ke konci praxe jsem během nich v Bobově nepřítomnosti dokonce zastupovala nákupní oddělení sama.

Na každém meetingu nejprve inženýři prezentovali nové změny, a potom proběhla diskuse mezi oddělením nákupu, financí, zástupci Change Managementu a module leadery, kolik bude plánovaná změna stát a zda se vůbec vyplatí.

Po poledni prošly nové změny systémem a já mohla vyplnit několik formulářů a roznést papíry nákupčím, kteří se postarali o vyjednání nejlepší možné ceny a kvality s dodavateli. Po vyjasnění nákladů jsem všechna čísla zadala do systému a archivovala dokumenty s tímto procesem spojené.

Jednou za týden jsem také připravovala tři různé soubory, které ukazovaly, kolik změn je v současné době mezi nákupčími a které z nich potřebují další projednání.

Můj pobyt v Crewe však nebyl jenom o práci. Během volných dní jsem cestovala za poznáním do různých koutů Velké Británie. V prvních týdnech jsem navštívila nejbližší turistická lákadla jako historický Chester nebo univerzitní Manchester, a ihned si zamilovala nádherný Liverpool, kam jsem se ve volných chvílích ráda vracela. Během podzimu jsem ve svém přechodném bydlišti hostila svou rodinu, se kterou jsme se podívali například do národního parku Peak District. Na skok jsem se vypravila také do velšského města Llandudno s nejdelším molem ve Walesu a vystoupala na horu Great Orme, prošla se po pláži v pobřežním letovisku Brighton, zavítala do Londýna na vánoční trhy a po Vánocích jsem přiměla k návštěvě kamarádku, se kterou jsem se vypravila do Skotska za návštěvou mystického Edinburgu a moderního Glasgow. Věčná škoda, že jsem nestihla víc. Velká Británie má turistům opravdu co nabídnout.

Co se týče proslulého špatného počasí, Anglie mě – avšak příjemně – zklamala. Celý náš pobyt provázely především slunné dny, typických anglických dešťů a mlh jsme si moc neužili. Jako kdyby se na nás přechodný domov celou dobu usmíval.

Zahraniční pobyt jsem si moc užila. Setkala jsem se se spoustou zajímavých lidí, poznala práci v týmu i samostatně, pochopila různé procesy napříč automobilkou, užila si poznávání nové kultury a v neposlední řadě si alespoň trochu vylepšila angličtinu. Rozhodně bych doporučila výjezd v rámci programu ERASMUS+ všem studentům, kteří si chtějí rozšířit obzory a zažít něco nového.