01.11.2023
"Bylo velmi obohacující se bavit s lidmi z různých koutů světa, vnímat jejich pohled na věc," říká studentka ŠAVŠ Marija Dimoska, která strávila semestr double degree programu v rakouském Steyru.
Dne 20.02.2023 začal můj semestr na partnerské univerzitě FH Oberösterreich na fakultě ve Steyru. Jako student Double Degree programu jsem měla možnost účastnit se akcí pro ERASMUS+ studenty i akcí týkajících se prezenčních studentů a díky tomu byl průběh mého semestru velmi bohatý. Povídání o mých zážitcích by bylo velmi dlouhé, a proto jsem se rozhodla podělit se hlavně o dva zážitky, které patří k těm nejsilnějším. Nejprve můj první týden na výjezdu, kdy jsem se účastnila uvítacího programu pro zahraniční studenty a poté bych povyprávěla o dalším svém nezapomenutelném zájezdu v posledních týdnech školy s prezenčními studenty.
Náš uvítací program trval od pondělí do pátku. V pondělí se toho ještě nic moc nedělo, měli jsme spíš informační schůzku, kde nás přátelsky uvítaly s menším občerstvením představitelky zahraničního oddělení a sdělily nám potřebné informace k našemu semestru. Už zde byla příležitost navázat první kontakt s ostatními studenty. Bylo velmi zajímavé vidět tolik lidí z různých míst na jednom místě a slyšet rozdíly v přízvuku. Čekalo zde překvapení i pro mě, když jsem zjistila, že z ŠAVŠ je na výjezdu spolužák také na Double Degree a navíc k tomu zde byly další dvě holčiny z pražské pobočky.
Následující dny nás čekaly různé teambuildingové aktivity, kde jsem se lépe poznala se svými novými spolužáky a už od začátku jsem si zamilovala prostředí a atmosféru školy. Bylo velmi obohacující se bavit s lidmi z různých koutů světa, vnímat jejich pohled na věc, slyšet hned z první ruky, jaké to je v jejich kultuře a dostat tipy, co a jak, kdybych tam někdy jela. Zároveň jsme si v průběhu roku vzájemně vařili naše národní jídla, slavili svátky apod. Ta rozmanitost byla neuvěřitelná, ale musím se přiznat, že na začátku jsem trošku bojovala s tím, abych rozuměla, co mi říkají ostatní. Bylo náročné vstřebat irský nebo indický přízvuk, chytat rychlost španělsky mluvících lidí atd. Každopádně za mě teambuildingové aktivity určitě splnily svůj účel a nejvíc se mi líbilo, když jsme ve skupinkách měli vytvořit produkt z přírodních materiálů na ochranu vajíčka před pádem, vymyslet jméno a reklamu a po prezentaci našeho produktu, jsme zkoušely funkčnost těchto „krytů“ tak, že jsme je pouštěli z nejvyššího patra budovy školy a překvapivě některá z vajíček se opravdu nerozbila.
Poslední den nás čekal výlet autobusem do kláštera Sankt Florian, kde jsme se dozvěděli o životě svatého Floriana, který má pro Horní Rakousko velký význam, byl utopen v řece Enns a na základě toho se stal patronem proti povodni a požáru. V tomto klášteře se nachází jedna z nejvzácnějších knihoven, kde nejstarší kniha je skoro 2 000 let stará. Dále mě velmi zaujal kostel, který se zde nachází, byl to snad jeden z nejkrásnějších kostelů, jaký jsem kdy viděla a nemohla jsem se vynadívat. Dalším silným zážitkem byla krypta, kde jsou na sebe naskládané lebky a kosti zemřelých. Být takhle blízko vedle nich ve mně vyvolalo nutkání přemýšlet o tom, jak je čas a život pomíjivý a je třeba si ho užít naplno.
Poté jsme ze Sankt Florian jeli do Linzu, kde jsme dali oběd a hned potom se podívali na výstavu v Ars Electronica. Linz je kulturní město s velmi bohatou historií a velmi si vážím toho, že jsem měla příležitost podívat se alespoň do jednoho muzea. Linz jsem v rámci svého pobytu ještě párkrát navštívila, protože není tak daleko od Steyru a bylo zde toho hodně co vidět a zažít. V zimě se plánuji podívat na vánoční trhy a tak poznat Linz a Steyr i v jiném ročním období.
Nyní bych ráda zavzpomínala na jeden ze svých posledních týdnů při výměnném pobytu. V rámci předmětu Introduction to cross-cultural management jsme celý studijní obor Global Sales and Marketing strávili týden na Slovinsku. Cílem bylo dozvědět se co nejvíce o obchodních a politických vztazích mezi Rakouskem a Slovinskem. Rozhodně jsme zde nelenili a tento výjezd určitě splnil svůj účel.
První den nás čekala několikahodinová cesta do Lublaně, kde jsme byli po celý týden ubytovaní.Při cestě jsme měli zastávku v rakouské firmě Anton Paar v Grazu. Tato firma se zabývá výrobou analytických přístrojů s širokým průmyslovým spektrem. Nejzajímavější pro mě byla laboratoř, kde si mohou potenciální zákazníci produkty vyzkoušet. Odpoledne kolem páté hodiny jsme už byli v Lublani, kde jsme měli s průvodkyní prohlídku po památkách komunismu, který v tehdy bývalé Jugoslávii měl úplně jinou podobu než ve zbytku zemí, které patřili pod východní blok. Poté jsme měli volný program a společně s přáteli objevovali město.
Druhý den dopoledne jsme navštívili firmu Litostroj, kde nás nejprve čekala prezentace o společnosti a poté jsme se šli podívat na výrobu. Byl to celkem překvapující zážitek, protože jsem za svůj život viděla jen výrobu v Čechách ve Škoda Auto a den předtím v Anton Paar, kde je vše čisté a takové sofistikované. V Litostroj se vyrábí na strojích ještě z doby Jugoslávie a zároveň se tam ještě v určitých fázích výroby dělá ručně, např. sváření. Bylo to takové divoké a připadala jsem si jako bych se vrátila zpátky v čase. Poté jsme již mířili do Lublani na prohlídku Lublaňského hradu s průvodcem. Po rozchodu skupinky, jsem se svou spolubydlící objevovala krásy Lublani. Měli jsme dokonce i to štěstí, že jsme přijeli zrovna v době, kdy se pořádá Lublaňský hudební festival, který jsme večer navštívily. Byla jsem z toho všeho nesmírně nadšená, a to jsem ani ještě nevěděla, co mě ještě ten týden čeká. Lublaň jsem si opravdu moc zamilovala a alespoň jednou za život bych se tam ještě jednou chtěla vrátit.
Třetí den jsme dopoledne jeli k přístavu Koper, kde jsme měli komentovanou prohlídku a mohli jsme se tak seznámit s logistickým řešením. Bylo zajímavé vidět tolik tunových kontejnerů, jeřábů a lodí. Měla jsem pocit jako bych se v televizi dívala na nějaký dokument, avšak výklad prezentující byl velmi tichý, často se opakovala a celkově její přednes nepůsobil dobrým dojmem. To mě zde trošku zklamalo. Po návštěvě přístavu jsme na necelé dvě hodinky měli volno ve městě Koper. Musím říct, že jsem byla naprosto nadšená, když jsem poprvé v životě viděla a cítila moře. Byl to pro mě natolik silný zážitek, že jsem nemohla zadržet slzy. Městečko bylo kouzelné. S bohatou kulturou a řadou malých a úzkých uliček, které vypadaly jako z jiného světa. Bohužel jsme zde neměli tolik času, abych si město Koper užila naplno a museli jsme pokračovat dál – směr jeskyně Postojna. Zde byl největším zážitkem teplotní šok, kdy jsme se z více jak 30 stupňů nacházeli najednou v 10 stupních. Samozřejmě nás pedagogové upozornili na to, abychom si sebou vzali vhodné oblečení, ale před vstupem do jeskyně to byl mazec vydržet v takovém vedru v bundě.
Předposlední den zájezdu jsem byla už dost unavená, jak jsem se pořádně nezastavila. Jako každé dopoledne jsme opět jeli na návštěvu slovinské firmy, tentokrát nás čekala technologická společnost Iskra, která vyrábí elektronické díly a elektroměry. Nakoukli jsme zde jak do výroby, tak i do administrativy a navázali jsme s marketingovým oddělením kontakt v případě zájmu o stáž. Bohužel pro mě už bylo celkem pozdě řešit povinnou stáž do zahraničí i když bych zájem měla, ale uvidíme, třeba o prázdninách, jestli by se dalo něco vymyslet. Po exkurzi jsme měli jednu z nejdelších zastávek za ten týden ve městě Bled, město bylo opravdu malebné, ale počasí bylo extrémní, byl to totiž nejteplejší den za celý víkend. Sice jsme navštívili nějaké památky a prošli si centrum města, ale i tak jsem zde většinu času s přáteli strávila někde ve stínu nebo jsme se koupali v jezeře. Samozřejmě jsme z Bled nemohli odejít bez toho, aniž bychom neochutnali místní specialitu „Blejska kremšnita“. Je to krémový dort ze základních surovin jako jsou vajíčka, mouka, a spoustu mléka. Dort je opravdu velmi lehký a není moc sladký, což zrovna mě velmi vyhovuje a opravdu jsem si na něm dost pochutnala.
Poslední den po check-outu z hotelu jsme mířili na poslední návštěvu firmy Gorenje, která momentálně patří koncernu Hisence. Zde jsme bohužel dorazili se zpožděním, takže jsme neměli tolik času projít si Experience centrum s produktovou nabídkou, ale i tak nás nepřipravili o prohlídku automatizované výroby. Po návštěvě Gorenje jsme vyrazili zpátky do Steyru a tím náš zájezd skončil.
Celý tento zájezd pro mě byla taková jedna velká srdcovka. Jsem původem z Balkánu, takže jsem se tu cítila jako doma, prožila jsem tu nespočet zážitků, a to do toho nepočítám ani celý svůj pobyt. Navíc jsem na Slovinsku měla velkou výhodu v tom, že jsem byla schopná se domluvit.
Jsem neskutečně vděčná za to, že jsem měla díky své škole tu možnost vyjet do zahraničí, a hlavně za příležitost studovat Double Degree program. Nelituji své volby, s láskou vzpomínám na semestr, který je za mnou. Je to zážitek na celý život, který mě bohatil jak z té profesní a studijní stránky, tak hlavně i z osobní stránky. Rozhodně se zde plánuji opakovaně vracet a pokud možno chci navštívit své přátele v různých zemích světa.
